Vymazání Vladimíra Clementise aneb revoluce požírala své syny i v ČeskoslovenskuPublikoval Otto Drexler
Společenský kontext
Před rokem 1989 bychom tento snímek nalezli v téměř každé učebnici dějepisu. Záběr Klementa Gottwalda se prosadil jako jedno z ikonických zobrazení “vítězného února“. Známá fotografie pochází z 21. února 1948, kdy proběhla masová demonstrace na podporu politiky KSČ v Praze na Staroměstském náměstí. Manifestace měla mít všetřídní a všenárodní podobu. Komunisté prostřednictvím mobilizace veřejnosti reagovali na demisi 12 nekomunistických ministrů. Nekomunistické strany chtěly prostřednictvím vládní krize vyvolat předčasné volby a následně dostat komunisty z vlády. Demise však představovala poslední aktivní krok nekomunistických politiků v průběhu únorových událostí. Manifestací z 21. února komunisté převzali iniciativu a důsledně (za použití násilí a dalších nezákonných prostředků) uplatňovali svoji připravenou strategii. Klement Gottwald, řečnící z balkónu paláce Kinských, vyzval k vytváření Akčních výborů Národní fronty a k organizování Lidových milicí.
Prezident Beneš nekomunistickým ministrům na schůzce 23. února sdělil, že v okamžiku, kdy komunisté pořádali svoji demonstraci na Staroměstském náměstí, očekával, že oni budou organizovat stejně početnou demonstraci nekomunistů na Václavském náměstí. Nekomunističtí politici se však až do konce únorové krize na žádnou veřejnou akci nezmohli. Čest demokraticky smýšlejícího obyvatelstva (jako obvykle) zachránilo pouze několik tisíc studentů pražských vysokých škol, kteří ve večerních hodinách 25. února uspořádali pochod na Hrad na podporu prezidenta Beneše. Ten však byl před Hradem násilně zastaven.
Historie samotné fotografie je pohnutá. V roce 1952 ČTK zveřejnila novou verzi snímku, na němž chyběl Vladimír Clementis a dominantní postavou se stal Klement Gottwald. Tím však problematický příběh fotografie neskončil, byla používána v učebnicích, ale s chybným datem – 25. února. Tím byly zaměněny dvě hlavní manifestace z únorových dní. Můžeme se pouze domnívat, co bylo příčinou této „chyby“. Jako nejpravděpodobnější vysvětlení se nabízí snaha zjednodušit výpovědní hodnotu snímku. Jako záběr z 25. února mohla fotografie přímo odkazovat na proslulá slova Klementa Gottwalda: „Právě jsem se vrátil z Hradu…“, která jsou v české kolektivní paměti dodnes obecně známá. Díky tomuto provázání obrazu a zvuku se vytvořil jednoduchý a funkční obraz „vůdce“ pracujícího lidu.
Didaktický proces a jeho cíle
Analyzovat
Analýza tří snímků z komunistické manifestace může ilustrovat mnohem širší kontext událostí než jen "vítězný únor". Od fotografií se může odvíjet výklad poválečného politického vývoje 1945-1953 či komunistického převratu. Prostřednictvím zkušenosti s cenzurní praxí mohou žáci promýšlet československou podobu stalinismu a s ní spojené čistky v řadách KSČ. Analýza snímků otevírá před žáky historii jako problém otevřený k řešení. Po analýze první fotografie by učitel mohl vyložit širší souvislosti únorového převratu a stručně podat přehled následného vývoje. Posléze by měl nechat žáky aplikovat nové poznatky při jejich snaze zdůvodnit úpravu třetí fotografie. Učitel by mohl žákům rozdat stručný Clementisův životopis, v němž by se žáci snažili analyzovat, proč se právě tento politik stal obětí čistek. Jako hlavní výstup práce s prameny se jeví rozvoj analytických dovedností. Rozšiřujeme povědomí žáků o státně-mocenské manipulaci s historií a historickou pamětí skrze mediální prostředky.
Instrukce
Na balkoně paláce Kinských vidíme na první fotografii Klementa Gottwalda, Vladimíra Clementise, Antonína Zápotockého a představitele Lidových milicí. Samozřejmě neočekáváme, že by žáci jednotlivé osoby poznali. V souvislosti s rozborem fotografií se mohou s dotčenými politiky seznámit vůbec poprvé. Bude-li je schopen určit jeden zápálený „fanoušek“ historie, pak otázka po určení osob nepřinese potřebný didaktický efekt. Ten se rodí až z promyšlené práce s fotografií jako historickým pramenem. Snímky můžeme využít jako ilustrace významné historické události, se kterou se žák (poprvé) seznamuje, a návazně jako prameny určené k analýze. Právě skrze tyto dobové obrazy může historickému dění v roce 1948 hlouběji porozumět. Cenzurované fotografie totiž vzbuzují otázky.
Doporučujeme nejprve promítnout první snímek, který má funkci orientace v tématu. Žáci popíší, co na fotografii vidí a následně budou učitelem seznámeni s širším kontextem události. Poté učitel obrátí jejich pozornost zpět k fotografiím a promítne postupně zbylé dvě fotografie, které žáci analyzují v duchu jednoduchého návodu „najdi deset rozdílů“. Učitel klade další otázky – inspirace jsou navrženy níže v oddělení „Otázky a tipy.“ Žáci se blíže seznámí s postavou Vladimíra Clementise, který může sloužit jako modelový příklad stalinistických čistek (předválečný kritik Sovětského svazu, škraloup s předválečným vyloučením ze strany, židovský původ, kosmopolitismus). V závěru hodiny učitel nastíní téma cenzury a zneužívání mediálních prostředků k ovlivňování obyvatelstva ze strany moci. Taková úvaha může být i jistou ouverturou k další hodině. Otevírá se zde prostor pro aktualizaci a pátrání po obdobných manipulativních postupech v současné mediální kultuře.
Otázky a tipy
Porovnejte a popište oba snímky. Jaké rozdíly mezi nimi najdete?
Ke komu podle vás lidé na snímku promlouvají?
Proč došlo k této demonstraci? Kdo ji mohl organizovat a proč?
Jakou roli mohla taková demonstrace hrát v pozdějším výkladu "komunistické revoluce"?
Proč došlo k vymazání osoby na třetí fotografii?
Popište, v čem se odlišují druhá a třetí fotografie. Mění se jejich vyznění?
Jakým slovem označujeme mocenské zásahy do svobodného sdělování informací? Co je záměrem a cílem cenzury?
Mohla být tato konkrétní cenzura úspěšná, když Vladimíra Clementise viděli účastníci manifestace?
Zdroj
ŘEHÁKOVÁ, Hana a VESELÝ, Dušan: Zakázané dějiny ve fotografiích ČTK, Praha, X-Egem 1999.