Portréty vojákůPublikoval Čeněk Pýcha
Společenský kontext
Tento příspěvek do diskuze o didaktickém využití fotografie navazuje na dva společenské fenomeny. Tím prvním je tradice portrétní fotografie, jejíž kořeny sahají na konec 19. století. Portrétní fotografie do určité míry navázala a nahradila malířské portréty, fotografie byly vnímány jako realističtější (o což jde u portrétu především) a hlavně o poznání méně nákladnější. Portréty se tak staly dostupné i středním vrstvám a možnost pořídit si vlastní obrázek (případně rodiny nebo jiného kolektivu) se s rozvojem techniky stále rozšiřovala. Je třeba si uvědomit, že portrétní fotografie vznikaly dlouhou dobu v ateliérech, návštěva fotografa se tak stala zvláštní sociální praxí spojenou se sváteční příležitostí.
Druhým fenomenem, se kterým budeme pracovat, je prvek vojenství. Vojáci jsou samozřejmě nedílnou součástí společnosti už od jejího vzniku, tomu odpovídá i jejich sociální role. Nás bude zajímat identita vojáka, reprezentována na portrétních fotografiích. Fotografie mohou zachycovat celou škálu vojáků od šlechticů s bohatou armádní kariérou až po vojíny základní vojenské služby. Obrázky vojáků tak zachycují jejich významné sociální postavení (jako např. generality), ale také mohly sloužit k byrokratickým účelům (průkazová fotografie). Důležitým prvkem portrétů jsou uniformy, které korespondují s výše naznačenou reprezentativní funkcí fotografie. Voják je zde jasně rozpoznatelný, jeho uniformu na výložkách zdobí hodnost, hruď případná vyznamenání. Zajímavý je lidský rozměr portrétů vojáků a zachycení jejich tváře, které bylo v některých případech posledním snímkem fotografovaného před smrtí. Jedinec je fotografován jako individuum, osoba se svým vlastním příběhem, naopak do masy bojujících těl ho zařazuje uniforma.
Více ke kulturnímu významu rodinných fotografií článek Jindry Tiché z časopisu Sociální studia 1/2010.
Didaktický proces a jeho cíle
Analyzovat
Hlavním didaktickým cílem cvičení je rozvoj schopnosti studentů a žáků pracovat s pramenem, v tomto případě s fotografií. Důležité je poznání, že za portrétem vojáka stojí sociální praxe - fotografování a významná společenská úloha armády. Tyto dvě sociální praxe jsou reprezentované aktem focení (proč, kdo, koho, kde fotí), případně umístěním fotografie v domácnosti. Rozpoznání této situace je studentům usnadněno pomocí fotografie rodinných příslušníků, které znají, sociální praxe je tak pro ně lépe rozpoznatelná. Taková práce je realizovatelná i na základní škole a učí žáky základnímu porozumění historickému pramenu. Pramen zde není jen faktografickým dokladem, může poukazovat i na sociální vazby nebo kulturní praxi.
Instrukce
Domácí úkol
Zadejte studentům a žákům, ať se zeptají doma, jestli nemají v rodinných albech fotky rodinných členů ve vojenských uniformách. Může jít o otce nebo dědečka (základní vojenská služba za socialismu) nebo i o starší generace ((pra)pradědeček legionář nebo voják v CK armádě). Pokud správce rodinného alba nebude mít nic proti, žáci by měli přinést tyto fotografie nebo jejich kopie na další hodinu. Je třeba počítat s tím, že ne všechny fotografie, které žáci přinesou, budou portrétní. Na druhou stranu asi žádná z nich nebude zachycovat vojáka v boji, situace zachycené na fotografiích budou nějakým způsobem inscenované a budou se tak portrétu (nebo skupinovému portrétu) blížit. Je třeba vždy zdůraznit otázku, v jaké situaci a za jakým účelem fotografie vzniká.
Práce v hodině
Práce v hodině by se dala rozdělit na dvě části. V libovolném pořadí by se mělo jednat o zobecňující výklad (třeba na příkladě ke článku přiložených fotografií) o reprezentaci vojáka a jeho proměňující se sociální roli, o úloze, kterou hraje fotografie člena rodiny ve vojenské uniformě v rodinné paměti. Druhým bodem práce v hodině by měla být analýza a diskuze o fotografiích, které přinesli studenti. Studenti mohou pracovat ve skupinách, porovnávat fotografie a pokusit se zodpovědět otázky (viz níže). Jestli zobecnění bude následovat před nebo po práci s rodinnými fotografiemi studentů záleží na režii vyučujícího. Nejdůležitější je, aby si žáci vyzkoušeli, jaké otázky mohou pramennému materiálu klást a že na základě jejich poznatků lze alespoň částečně generalizovat.
Otázky a tipy
Otázky slouží jako "zasobárna" přístupů pro učitele, jak s těmito fotografiemi od žáků pracovat ve výuce. Je plně v režii učitele, které z otázek studentům zadá a které sám doplní.
1) Kdo je na fotografii? Máte k této postavě osobní vtah?
2) Zachycuje fotografie osobu tak, jak ji znáte? Sděluje vám fotografie o ní něco nového?
3) Jste schopni vyprávět příběh fotografie a postavy, která je zde zachycena?
4) Nechte svého spolužáka/spolužačku něco říct o postavě a jejím příběhu na základě fotografie. Liší se spolužákův popis od vaší představy?
5) Pro jakou příležitost byla fotografie pořízena? Jakému účelu sloužila?
6) Co reprezentuje uniforma, ve které je postava oblečena? Jaké hodnoty si s uniformou spojujete? Rozpoznáte nějaké symboly?
7) K čemu tato fotografie slouží dnes? Kde jste ji našli?
8) Dovedete si představit, že byste se na podobné fotografii ocitli sami?
9) Oblékli jste si někdy uniformu? Jak jste se cítili?
Zdroj
Fotografie pocházejí z online archivů fotoateliérů Langhans v Praze a Seidel v Českém Krumlově. Fotografii německého vojáka (Rudolf Fechter) naleznete v kategorii portréty ateliéru Seidel. Fotografie generála Prchaly pochází z archivu fotoateliéru Langhans z kategorie legionáři a generalita.Třetí fotografie pochází z webu csla.cz, který kromě jiného sdružuje vojáky základní vojenské služby podle útvarů. Fotografie pochází ze Slaného z let 1967 – 1968.
Fotografie slouží pouze jako ilustrace, pro cvičení jsou klíčové fotografie, které žáci sami přinesou.