Kopie pramene

---

Kontext

Normalizační elity

Mocenské elity v období tzv. normalizace se formovaly za jiných okolností než elity v budovatelské fázi režimu nebo elity reformní. ideologický potenciál normalizačního režimu byl ve srovnání s předchozími etpami komunistické vlády malý, příslušníky elit motivovala k účasti na vládě především pragmatická představa snadnějšího kariérního vzestupu. Spíše než ideologie „reálného socialismu“ je spojoval zájem o technologii moci. To samozřejmě nevylučovalo řádnou „administraci“ daných úseků, často bez výraznějších ideologických konotací.Především na nižších postech stranické i státní hierarchie se mohli uplatnit lidé „nezatížení“ angažovaností v šedesátých letech a přitom ochotní respektovat základní ideologické rámce normalizačního režimu. Přes stabilizaci režimu na začátku sedmdesátých let netvořila vládnoucí vrstva soudržnou skupinu a od ústředního výboru až po vládní a stranické aparáty se vytvořila řada frakcí, které spolu navzájem soupeřily. Ideologický zápal padesátých a (nebo) šedesátých let ovšem vystřídal pragmatický mocenský zájem, v lepším případě orientovaný na zlepšení poměrů v konkrétní lokalitě/ komunitě/ úseku, spíše však prospěch osobní či vlastní klientelistické sítě.

Přestavba znamenala rozkolísání konsenzu o vládě a ztrátu orientace. Ještě více vystupovaly do popředí osobní zájmy. Historik Karel Durman nazval toto období po celém východním bloku „útěkem od praporů“.

Rozšiřující literatura:

KABELE, Jiří – HÁJEK, MArtin: Jak vládli? Průvodce hierarchiemi reálného socialismu, Doplněk, Brno 2008

---

Didaktický proces a jeho cíle

---

Instrukce

Téma tzv. normalizace ve výuce lze pojmout řadou způsobů – můžeme se soustředit na kulturní vzory, proměny každodennosti či kultury. Variabilní může být i téma politiky. Vedle příběhu disentu, či politických aspektů každodennosti (modelování situací, kdy jednání bylo ovlivněn politickým kontextem) se můžeme soustředit na téma normalizačních elit.

Téma můžeme uvést krátkým výkladem rekapitulujícím proměny politických elit v komunistickém režimu s důrazem na diskontinuitu v sedmdesátých letech a na něj navázanou poznámku o frakcionářství normalizačních elit. Následně je možné zadat texty k analýze. Podpůrným nástrojem orientujícím žáky k analytickému výkonu je tabulka, která je přílohou tohoto námětu (v sekci soubory ke stažení). Tato tabulka obsahuje i charakteristiku sociálního prostředí normalizačních funkcionářů sociologů Jiřího Kabeleho a Martina Hájka). Texty jsou poměrně náročné, obsahují řadu nezvyklých termínů, takže je žádoucí povolit žákům práci s rozšiřujícími zdroji: učebnicí, odbornou literaturou, internetem, atp. Časová náročnost práce může kolísat mezi 20 – 30 minutami, v závislosti na kvalitě studijní skupiny nebo rozsahu úkolů (výčet otázek a úkolů v textech i v tabulce berte jako maximální – je možné je redukovat). V rámci hodiny nezapomeňte na nutnou reflexi, i za tu cenu, že všichni žáci svou analýzu nedokončí. Bez společné reflexe se didaktický potenciál cvičení snižuje.

Tabulka navrhuje spojit analytickou část s hodnocením. 

Skutečnost, že se jedná o vzpomínkové texty by měla být zřejmá z textů (citace na konci), při závěrečné reflexi by však měla být zdůrazněna.

 

---

Otázky a tipy

Text 1
Pokládá Štěpán ideologii za hlavní princip řízení normalizační společnosti?
V čem vidí hlavní problém normalizačního systému? Doložte na textu
Považuje Štěpán normalizační správní systém za efektivní?

Text 2
Jakým způsobem Jeník hovoří o špiclování? Protestoval Jeník proti samotnému principu špiclování?
Jaké byly podle Jeníka vztahy mezi stranickými a policejními orgány?
Jak se jeví na základě této vzpomínky normalizační režim? Lze ho označit za monolitní?

---

---